Profesor MUDr. Jan NAVRÁTIL, DrSc., dr. h. c., em. prof.

V lednu roku 2009 jsme si připomněli nedožitých sta let profesora MUDr. Jan Navrátila, zakladatele brněnské kardiochirugie, spoluzakladatele kardiochirurgie v Československé  republice a ve Vídni.

Profesor Jan Navrátil se narodil 26.01.1909 v rakouském Spielbergu,dnešním Melku, v rodině finančního úředníka. Tři roky navštěvoval Komenského školu ve Vídni. Reálné gymnázium vystudoval již v Brně. Po maturitě se zapsal na  Lékařskou fakultu  Masarykovy univerzity, kde promoval v roce 1934.

Svou chirurgickou a vědeckou dráhu začal po promoci na I. chirurgické klinice Zemské nemocnice v Brně u profesora Petřivalského. Po habilitaci v roce 1946  byl pověřen profesorem Podlahou vedením neurochirurgického oddělení, to  přivedl na vysokou odbornou úroveň. 

Po skončení druhé světové vály se vrátil do  Zemské nemocnice v Brně vynikající válečný chirurg, žák Bakešův a Petřivalského, MUDr. Bohdan Hejduk. Primářem chirurgického oddělení byl ustanoven v lednu 1946. V roce 1948 se habilitoval a stal se přednostou nově zřízené II. chirurgické kliniky. Po jmenování profesorem nečekal  na předání profesorského dekretu a tajně opustil republiku. Byl přáteli varován, že je neustále sledován komunistickou policií a hrozí mu zatčení. Psal se rok 1950.

Na uvolněné místo přednosty II. chirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Brně byl v roce 1952  jmenován docent MUDr. Jan Navrátil. Hned po nástupu na kliniku  se připravoval se spolupracovníky na zahájení srdečních operací. Cílevědomá a systematická odborná práce umožnila profesoru Navrátilovi již v roce 1953 zahájit srdeční operace dospělých a ve spolupráci s I. dětskou klinikou také dětí. V experimentu se připravovalo rozšíření operačních možností v hypotermii pod přímou kontrolou zraku na zastaveném srdci. Po dvou letech příprav mohl tak dne 23.5.1956,  jako první v tehdejší Československé republice, uzavřít defekt mezisíňové přepážky u 35leté pacientky v celkovém podchlazení pod přímou kontrolou zraku. Srdeční zástava trvala 6,5 minuty a teplota operované pacientky poklesla na 26,5 °C. A v tomto roce byl Navrátil jmenován řádným profesorem patologie a terapie chorob chirurgických. Hlavním nedostatkem této operační techniky bylo, že  zástava srdce jen na 6-8 minut nestačila na  nápravu složitějších vad. Profesor Navrátil věděl, že  J.H.Gibbon ve Filadelfii  použil dne 8. května 1953 při operaci defektu mezisíňové přepážky u 18leté pacientky přístroj pro mimotělní srdeční oběh. Byla to první operace srdeční vady s použitím takového přístroje ve světě.

Od tohoto dne se začala nová důležitá éra v rozvoji chirurgické léčby srdečních vad, kdy generace chirurgů mohou provádět složité operace vrozených vad u dětí, nahrazovat nebo zachraňovat poškozené srdeční chlopně, transplantovat srdce a j. Profesor Navrátil věděl, že získat takový přístroj  by bylo beznadějné, ale také si uvědomil, že další rozvoj srdeční chirurgie v Brně  je bez stejného  nebo podobného přístroje nemyslitelný. Proto zadal skupině  spolupracovníků v experimentu pod vedením MUDr. Miloše Vašulína za úkol konstrukci přístroje pro mimotělní oběh. Pracovní podmínky a technické vybavení, které  měli, se nedaly srovnat s možnostmi a vybavením J.H.Gibbona v USA (pomoc IBM, vlastní laboratoř) v roce 1953. Při znalosti podmínek, za kterých  skupina pracovala, musíme ještě dnes vysoce ocenit obětavost,  vysokou  odbornost a  cílevědomost všech  členů výzkumné skupiny,  která umožnila dne 5. února 1958  profesoru MUDr. Janu Navrátilovi uzavřít defekt mezisíňového septa I. typu u 7-leté pacientky, pod přímou kontrolou zraku na zastaveném srdci s vlastním přístrojem pro mimotělní oběh. Byla to první operace s  takovým přístrojem v Československé republice.

Radikální operace Fallotovy tetralogie v mimotělním oběhu byla první nejen v republice, ale také ve střední Evropě.

Zahájení implantací mechanických chlopní v roce 1963 bylo dalším odborným prvenstvím chirurgii srdečních vad republice.

Ve výzkumu se zkoušela délka mimotělního oběhu ještě únosná pro operovaného, možnost použití přístroje (ECC) při akutní plicní embolii, mechanická podpora při levostranném srdečním selhávání, zevní srdeční defibrilátor, výměník tepla aj.

Jméno profesora Jana Navrátila a úspěchy v chirurgické léčbě srdečních vad na II. chirurgické klnice FN v Brně se brzy rozšířily za hranice republiky. Nebylo proto divné, když vídeňská univerzita, která   hledala v roce 1966 přednostu pro II. chirurgickou kliniku, nabídla  toto místo také profesoru MUDr. Janu Navrátilovi. Z konkurzního řízení vyšel vítězně, a tak v říjnu 1967  odchází do Vídně, stává se členem vídeňské univerzity a  přednostou II. chirurgické kliniky tamtéž.

Téměř  3000 srdečních operací,  zkušené odborníky, fungující experiment a  chirurgickou kliniku, která se stala uznávaným pracovištěm doma i v zahraničí, to bylo dědictví, které profesor Jan Navrátil v Brně zanechal po odchodu do Vídně.

Ještě před nástupem profesora Navrátila  na II. chirurgickou kliniku ve Vídni se srdeční operace prováděly také v Grazu, Innsbrucku a ve Vídni. Nebylo jich však mnoho.Vědecky vzdělaných lékařů v srdeční chirurgii bylo málo. Za krátkou dobu po převzetí kliniky se začaly pravidelně operovat vrozené vady, chlopenní vady a od začátku sedmdesátých  let ischemická choroba srdeční. Při projednávání svého nástupu do Vídně prosadil zvýšení kliniky o jedno poschodí, do kterého instaloval výzkumné pracoviště. Sestavil pracovní skupinu, jejímž úkolem zabývat se mechanickou podporou srdečního oběhu. Za dva roky po nástupu profesora Navrátila na kliniku v roce 1969ve Vídni  použili, jako první v Evropě a možná i ve světě,  balonkovou kontrapulzaci u člověka na podporu selhávajícího srdce. Výzkum na zvířatech pokračoval. O velkou profesorovu popularitu se zasloužilo tele "Esmeralda", kterému bylo úspěšně implantováno umělé srdce. V tisku o tom  informovali pod titulkem "Chladné srdce - medicínská senzace z Vídně".

V klinické praxi  se zvyšoval nejen počet srdečních operací, ale také se operovali nemocní s komplikovanějšími vadami. Tak v roce 1968 implantoval nemocnému dvě mechanické chlopně, krátce poté tři chlopně a v roce 1976 nahradil  nemocnému  poškozenou aortální chlopeň chlopní biologickou.

Publikoval 200 původních prací, vydal tři monografie a dvě knihy o srdeční chirurgii. Rozsáhlé experimenty v chirurgii srdce a velkých cév, realizované s týmem spolupracovníků, byly publikovány pouze v dílčích sděleních. V roce 1966  se uskutečnil přímý televizní přenos operace vrozené srdeční vady v mimotělním oběhu pod názvem "Zpověď u Sv. Anny", realizoval se z operačního sálu II. chirurgické kliniky. V roce 1967 byl dokončen vynikající  výukový dokumentární film "Implantace aortální a mitrální chlopně". Film natočilo Filmové studio Zlín  a promítal
se také v zahraničí na Festivalu zdravotnických filmů. Škoda, že ani jedna kopie se nezachovala. Štáby dokumentaristů byly častými hosty také na operačním sále ve Vídni, když profesor operoval. Vzniklo rovněž  několik audiovizuálních záznamů, na kterých jsou zaznamenány profesorovy názory na současné  problémy v srdeční chirurgii a možné směry dalšího vývoje. Byl členem několika zahraničních vědeckých společností a za svou činnost klinickou, experimentální, pedagogickou, publikační a organizační získal řadu ocenění a poct. Ve Vídni mu byla udělena Velká zlatá čestná cena za zásluhy o Rakouskou republiku a Čestný prsten města Vídně.  Od roku 1976 byl řádným členem Rakouské akademie věd a až do konce života ředitelem Institutu Ludwiga Bolzmanna pro kardiologický výzkum. Před odchodem do penze byl jmenován emeritním profesorem vídeňské univerzity
V ČSR dostal v roce 1959 Československou cenu míru a Zlatou medaili J.E. Purkyně., Řád práce v r. 1962. Čestný doktorát za Zásluhy a rozvoj chirurgie mu udělila Masarykova univerzita v roce 1991.

Měl jsem to velké štěstí, že jsem mohl navštěvovat profesorovy přednášky z chirurgie na Lékařské fakultě,  byl mým učitelem srdeční chirurgie v Brně a ve Vídni. Jako šéf byl přísný k podřízeným, ale také k sobě. Vyžadoval naprostou  oddanost a poctivost v práci. Systematická a vědecky podložená práce klinická a experimentální zaujala hlavně mladší lékařskou generaci, která s velkým elánem plnila úkoly, které profesor ukládal. Cílevědomé a vysoce odborné vedení kliniky, operační výsledky, příjemná pracovní atmosféra byly příčinou toho, že si profesor brzy získal úctu a uznání všech spolupracovníků. V roce 1980 odešel do penze, ale zůstal v kontaktu se svou dřívější klinikou. Odborně pracoval jako ředitel Bolzmannova institutu až do koce života.

Profesor Jan Navrátil měl to štěstí, že zažil čas zrodu srdeční chirurgie. Nebylo to však jen štěstí, ale i jeho velká inteligence, že zavčas poznal, co mnozí nepoznali. Začal se srdečními operacemi v Brně dříve, než se tak stalo na většině evropských klinikách. Kdo byl tenkrát u zrodu kardiochirurgie, patří mezi pionýry srdeční chirurgie. Co však bylo zvláštní na profesorovi Navrátilovi, bylo to, že kladl zvláštní důraz na vědeckou práci v kardiochirurgii. Vysoká odbornost, precizní fyziologická operační technika spolu s důrazem na vědeckou práci byly vlastnosti, které se táhly jako červená nit celý jeho pracovním životem a byly také jeho velkou silou.

Není pochyb o tom, že profesor Navrátil udělal ve své době mnoho pro rozvoj srdeční chirurgie v Brně, v  Československé republice a ve Vídni. Nastartovat kardiochirurgický program  za podmínek, které měl v padesátých letech minulého století, vyžadovalo nesmírné úsilí a vytrvalost.

Isaac Newton v době své největší slávy prohlásil, že za vše, čeho dosáhl, vděčí obrům, na jejichž ramenou mohl stát.

Jedním z takových obrů, na jehož ramenou stálo několik významných kardiochirurgů, byl a zůstane také profesor MUDr. Jan Navrátil, DrSc.

                                                                                            M. Bednařik