Podle tohoto zákona se v České republice uplatňuje princip předpokládaného souhlasu, tzn. potenciálním dárcem orgánů a tkání se po smrti může stát kdokoliv.
Výjimkou jsou osoby, které za svého života vyjádřily jednoznačný písemný nesouhlas s dárcovstvím a jsou zaregistrovány v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem.
Dárcem orgánů se může stát žijící osoba nebo zemřelý. Každý dárce, ať už žijící nebo zemřelý, je důkladně medicínsky vyšetřen, aby se minimalizovala možná rizika spojená s přenosem orgánů a to jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého hlediska.
O vhodnosti použití odebraného orgánů rozhoduje specialista transplantačního centra, výběr příjemců orgánů je založen na principu medicínské naléhavosti a rovnosti.