Když se letos v srpnu otevřely brány letních Světových her transplantovaných v Drážďanech, mezi tisícovkami sportovců z celého světa stál i jediný český plavec – a zároveň jediný závodník s transplantovaným srdcem ve své věkové kategorii. Luděk Vacek reprezentoval Českou republiku v plaveckých disciplínách na 50 a 100 metrů prsa a 50 metrů kraul. V kategorii 60+ obsadil sedmé, desáté a čtrnácté místo, přestože ostatní soupeři měli transplantované „pouze“ ledviny, játra či kostní dřeň.
„Díky transplantaci v brněnském Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie jsem dostal šanci žít druhý život. A sport mi každý den přináší radost i motivaci,“ říká Vacek, který trénuje třikrát až čtyřikrát týdně v bazénu a k tomu pravidelně posiluje. V Česku však podobné hry neexistují, a tak se připravuje společně se zdravými sportovci.
Letní Světové hry transplantovaných se konají jednou za dva roky a hostí je vždy jiné město; v roce 2027 se přesunou do Belgie. Zimní hry transplantovaných probíhají v sudých letech – v roce 2026 se tak Vacek připravuje na start ve Švýcarsku – a to ve slalomových disciplínách, pokud to jeho zdravotní stav dovolí. Z Drážďan si odvezl nejen sportovní zážitky, ale i respekt ke světové organizaci: „Pro české reprezentanty to bylo něco, o čem si u nás doma můžeme nechat zdát. Obrovské sportovní haly, nový atletický stadion, plavecký areál, dokonalé zázemí, tisíce diváků,“ potvrdil Vacek. Her se zúčastnilo i několik set dárců orgánů. Sportovní výkony některých závodníků byly podle něj na nejvyšší úrovni.
Zamlada byl pan Vacek aktivním sportovcem – hrál tenis, miloval lyžování. Zlom přišel kolem roku 2001, kdy se u něho začaly se objevovat první příznaky dilatační kardiomyopatie – pravděpodobně jako následek přechozených chřipek a dlouhodobého stresu. Ejekční frakce mu postupně během let klesala až k hodnotám kolem deseti procent. Transplantace tak byla nevyhnutelná. Operace proběhla bez komplikací a následovala rehabilitace v lázních v Teplicích nad Bečvou. „Asi po šesti týdnech jsem zkusil tenis, ale nebylo to ono. Za dva, tři měsíce po lázních už jsem se cítil mnohem líp a dokonce jsem vyrazil na výlet na kole,“ vzpomínal Vacek.
Nejtěžší období však přišlo až později. Po vysazení silných léků proti bolesti, které užíval téměř rok, se projevila závislost na nich, a dostavil se prudký psychický propad. „Byly chvíle, kdy jsem uvažoval i o konci, že to zabalím, a pokud vím i od několika dalších pacientů, něco podobného prožili také,“ potvrdil Vacek. Zlom přišel až s návratem k běžnému režimu, s velkou podporou rodiny a postupnou stabilizací. Dnes říká, že transplantace ho hodně změnila: je citlivější, opatrnější, a hlavně mnohem pokornější. „Pokud bych měl vzkázat těm, kteří jsou ve stejné situaci jako já před více než deseti lety: kdo má hlavu na správném místě, neváhejte, nebojte se a na operaci jděte co nejdříve. Jsem šťastný za druhý život, za každý nový den. A nějaké malichernosti nemá smysl vůbec řešit.“
Český tým transplantovaných (ČTT)
Z České republiky letos do Drážďan dorazilo jedenáct reprezentantů. Luděk Vacek byl jediný, komu transplantovali srdce na CKTCH v Brně. Cesta do reprezentace však pro něho nebyla vůbec automatická. „Povědomí o týmu ČTT nebo o mezinárodních sportovních hrách transplantovaných je u nás malé. Musel jsem být aktivní, vyhledat kontakty, ozvat se a zjistit, jak se do reprezentačního týmu kvalifikovat.“ Dnes mají naši závodníci podporu od Národní sportovní agentury a osobních sponzorů, dříve si většinu nákladů hradili sami. „Přitom je to jednoduché – čím více bude stát sportovní aktivity nejen transplantovaných občanů podporovat, tím méně prostředků bude následně vynakládat na jejich zdravotní péči. To, že transplantovaní můžou aktivně žít nový život a znovu i sportovat, je jedna z nejlepších státních investic,“ uzavřel Vacek.
