Je život zachraňující metoda léčby pacientů, u kterých došlo z nejrůznějších příčin k selhání funkce jater a kde již není možný jiný způsob terapie.

Na našem pracovišti jsme první transplantaci uskutečnili v roce 1983 a do konce roku 2010 jich bylo provedeno 395.
Vybrat vhodného pacienta k provedení transplantace jater a zvolení správného okamžiku jeho zařazení na listinu čekatelů je velmi složité rozhodování. Pacient musí jednak splňovat indikační kritéria, na druhé straně nesmí být přítomny kontraindikace výkonu, které by limitovaly další přežívání či byly příčinou závažných komplikací.

Graf: Počet transplantací jater - CKTCH Brno. Ke stažení podrobnější tabulka s přehledem transplantací

Indikace:

1. Terminální stadium chronického jaterního onemocnění vzniklého na terénu cirhózy jater při prognóze kratší než 12 měsíců, vyčerpání všech dalších farmakologických postupů a nemožnost jiné léčby.Cirhóza funkčně Child-Pugh B-C s již vyjádřenými komplikacemi z portální hypertenze, nejrůznější etiologie (infekční hepatitida B a C, autoimunní, biliární, z vad metabolismu, kryptogenní a ve vymezených případech alkoholická).
2. Nesnesitelné zhoršení kvality života pacienta při ještě normální funkci jater (např. polycystoza jater s extrémními tlakovými obtížemi, nesnesitelný pruritus při cholestáze).
3. Akutní jaterní selhání způsobené nekrozou jater  z různých příčin( např.při otravách hepatotoxickou látkou).
4. Primární jaterní nádory.
5. Trauma jater.

Kontraindikace absolutní:

1. Závažné nevratné kardiopulmonální onemocnění.
2. Maligní onemocnění, včetně léčeného nemocného v remisi, pokud doba sledování je kratší než 5 let.
3. Systémové onemocnění s multiorgánovým postižením.
4. Nekontrolované infekční onemocnění (např. HIV).
5. Nedávná trombembolická komplikace.
6. Sepse.
7. Alkoholová nebo drogová závislost.
8. Nespolupracující nemocný.
9. Chronické psychické onemocnění, které nelze dobře kontrolovat.

Kontraindikace relativní:

1. Orgánové komplikace diabetu mellitu (samotný DM na inzulínu není kontraindikací).
2. Těžké ledvinné selhání (glomerulární filtrace pod 0,8 ml/s nebo sérový kreatinin více než 175 mmol/l).
3. Věk představuje jednu z hlavních relativních kontraindikací. U nás se transplantace obvykle provádí do 65 let věku pacienta, avšak přístup je individuální a rozhoduje spíše biologický věk než kalendářní.
4. Vředová choroba gastroduodena v aktivní fázi.
5. Onemocnění mozkových a periferních tepen.
6. Nadváha více než 20%.
7. Maligní hypertenze.

Čekání na transplantaci

Poté, co indikační komise rozhodne o tom, že nemocný potřebuje transplantaci jater, je jeho jméno a podrobnosti o jeho zdravotním stavu zaneseny na čekací listinu - Waiting List. Nemocní obvykle čekají na transplantaci doma, kde musí být neustále k zastižení (nejlépe na mobilním telefonu). Čekací doba záleží na vhodném dárci orgánu, pohybuje se od dnů až po měsíce. Během domácí léčby je nutné informovat lékaře či transplantačního koordinátora o každé změně zdravotního stavu (jakákoliv infekce nebo nové zdravotní problémy).

Dárce

Dárcem jater je člověk s prokázanou mozkovou smrtí. Jsou to nejčastěji pacienti po mozkovém traumatu při autohavárii. Další nejčastější příčinou mozkové smrti jsou pacienti s krvácením do mozku na podkladě ruptury aneurysmatu.
Dárce musí být s příjemcem identický nebo kompatibilní v hlavních krevních skupinách (A,B,O). Hmotnostní rozdíl by neměl přesahovat 20%.

Celá akce jaterní transplantace je komplexní, zahrnuje problémy komunikační, organizační, vyžaduje správné načasování jednotlivých akcí, správnou péči o dárce, správný výběr dárce a komunikaci s příjemcem. Vedení takové akce vyžaduje vysoce kvalifikovanou práci, kterou zastává transplantační koordinátor.

Chirurgická technika transplantace jater

V současnosti se výlučně provádí ortotopická transplantace, kdy játra nemocného jsou vyňata z břišní dutiny a nahrazena játry dárce. Celá operace musí být provedena rychle, protože játra dárce nesmí být ponechána mimo tělo bez oběhu déle než 6-9 hodin. Pacient je v celkové anestézii.

Nemocná játra se oddělí od cévního zásobení a žlučovodů. Nová játra se potom umístí na místo po nemocných játrech a propojí se cévní struktury a žlučovody. I když to může vypadat relativně jednoduše, operace je velmi náročná.

Po operaci je pacient umístěn na jednotku intenzivní péče, kde zůstane připojen na dýchací přístroj (ventilátor). Pokud pooperační stav probíhá bez komplikací, je ventilátor je postupně odpojován. Pod intenzivním dohledem zůstává nemocný několik dnů. Poté je přeložen na normální lůžkové oddělení, kde stráví 3-4 týdny, než je propuštěn domů.

Během této doby jsou sledovány možné příznaky rejekce (odmítnutí) jater, pravidelně se odebírají  vzorky krve, provádí častá sonografická vyšetření a pacient se učí správně užívat léky a dodržovat určitý režim.

Biopsie jater

V některých případech je nutno provést biopsii transplantovaných jater. Provádí se punkční jehlou přes kůži v místním znecitlivění a získaný váleček jater se poté mikroskopicky vyšetří. Tak lze nejpřesněji odhalit rejekci či jiné postižení transplantovaných jater.

Zdravotní péče po propuštění z nemocnice

Celý další život po transplantaci jater musí nemocný užívat léky, tzv. imunosupresíva, které zabraňují vzniku odhojovací rejekce organizmu proti cizímu orgánu. Imunosupresivní léčba spočívá většinou v trojkombinaci léků (cyklosporin nebo tacrolimus v kombinaci s mykofenolátem mofetilem a kortikosteroidy), abychom dosáhli maximálního antirejekčního účinku a minimalizovali riziko vedlejších účinků.

Přesto však imunosupresivní terapie přináší určité komplikace. Obecnou komplikací je zvýšená náchylnost k infekcím. Z dalších jsou to nejčastější vzestup krevního tlaku, vzestup hladiny tuků, porucha renálních funkcí, vředové choroba a malignity.

I přes tato úskalí úspěšná transplantace mění dramatickým způsobem kvalitu života. Nemocní, kteří byli často odkázáni na předchozí několikaměsíční pobyt na lůžku, mohou vést zcela normální život, nabírají původní hmotnost, necítí se limitováni, vrací se jim optimismus. Nemocní vesměs velmi dobře spolupracují s lékařem, jediné, v čem často nespolupracují, je dodržování diety a kontrola hmotnosti.

Pokud jsou k transplantaci jater indikováni pacienti, jejichž životní prognóza není delší než jeden rok, pak jednoleté přežívání našich pacientů je 92%, pětileté 81% a desetileté 72 % lze považovat za úspěch.